Skokan


02. 12. 2018 | Měli jsme se VzhůruVylez a DolůSkočil, náším synem Martinem (2+ roku), nepsanou dohodu. Já se mu neměl motat v doskočišti a on mi za to slíbil, že na mne neskočí. Oba jsme vše slíbené dodrželi, a přesto se to stalo...

Měli jsme ve vaně více vody než obvykle. Já si lebedil v teplé vodě, Marťa využil příležitosti a společnou večerní koupel změnil na trénink skoků do vody. Skákal spořádaně a bohulibě mimo mé, ve vší spokojenosti rozložené tělesné údy. Pravda, pár choulostivých míst mého těla bylo vyloženě na ráně, ale jsou okamžiky, kdy člověk takové riziko podstoupí. Jak jsem řekl, měli jsme s Marťou dohodu o našem vanovém soužití.

Při jednom odrazu ale Marťovi ujela noha. To je okamžik, kdy za to nikdo nemůže, a přesto se to stane. Tato nešťastná náhoda způsobila řadu věcí. Marťa sice doskočil do smluvené, tzv. bezúdové zóny, ale rozpřeženýma rukama se zasekl různě po okolí. Jinam, než na mne padnout nemohl a z mého já byl na ráně pouze shluk choulostivých míst mého těla. Žádné choulostivé místo již ze zásady nějakou přemrštěnou odolností nedisponuje, tak si umíte představit průběh následujících chvil.

Skončili jsme oba v pozici klubíčko. Marťa překvapením, já bolestí. Začínala v pravém interním sektoru vaku na kule. Do dalšího vývoje událostí jsem pár minut neměl šanci zasáhnout. Těžko se vysvětluje proč. Měl jsem obličej zkroucený strašnou silou, něco jako když kousnete do pekelně hořkého citrónu, a ve strnulé poloze sedící nemohoucnosti přihlížel volnému pokračování Marťova tréninku skoků do vody. Pak jsem se zase rozprostřel do teplé vody, vystavil choulostivá místa a koledoval si o přídavek.

K provozování tohoto webu jsou využívány takzvaná cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíš se způsobem, jakým je s cookies nakládáno. Další informace.