Jogín - Mrtvý muž

Karimatku, se kterou jsem prožil řadu slušných čundrů, jsem úhledně rozvinul na značce a lehce se rozcvičil. Říkal jsem si, že první půlhodinu lekce jógy nějak zvládnu a zbytek dojedu setrvačností. Prostě to nějak půjde. Po prvních deseti minutách jsem nabyl přesvědčení, že můj plán na přežití hodinového cvičení nebyl vůbec dobrý! Silou vůle jsem popoháněl minutovou ručičku hodin, aby se sakra hýbala rychleji. Ve srandovních cvičebních polohách mi dlouhé chvíle vůbec neubíhaly. Naopak. Čím více jsem trpěl, tím více se čas zpomaloval!

Morálně jsem trpěl. Cvičební místnost naplňovala dikce názvů jednotlivých figur, do kterých jsme se měli stavět. Přestože byly názvy figur štěkány do prostoru jasně a zřetelně, nerozuměl jsem jim. Bylo to v jakémsi prapodivném jazyce a bolest pramenila už z názvu, natož když jsem se do figury zhmotnil! Když jsem se v kliku měl prohnout a podívat na strop, tak se tomu říkalo jinak, než kobra. Když jsem vystrčil zadek ke stropu, nebyla to střecha, ale jakési švejžužu. No, děs běs. Z pozice bojovníka, do které se parádně stavěla kámočka Andrea a jasně tím dávala znát, že není na józe poprvé, jsem přepadl do strany. Zradil mne balanc a gravitace si mne podala jako malého kluka. Byl jsem jogínský začátečník jako vytržený z příručky. Rval jsem se se situací a, pochopitelně, jsem se nehodlal dát zadarmo. Díky tomu jsem trpěl. Sice krásně, ale řekl bych, že nezdravě moc.

Na konci hodiny jsme si měli lehnout a v naprostém uvolnění regenerovat znavené údy a končetiny. Osobně jsem byl jak přejetý kombajnem a cítil jsem, že uvolnění čehokoliv nic nepřinese. Nebylo co regenerovat. Připadal jsem si jako vyfluslý flus ležící v zapadlém ďolíku výběhu pro krávy s budoucností tak akorát do chvíle, než na mne některý z vemenatců šlápne. Menší, zato však podstatnou změnu v životě zbytečného flusu jsem zaznamenal poté, co nás pohledná cvičitelka Šárka vyzvala, abychom se zavřenýma očima mysleli na co chceme. Mé vědomí si bez dovolení pustilo fantazii na špacír a promítlo mi na vnitřní stranu zavřených očních víček výjev v takových barvách a rozlišení, že bych se ani nedivil, kdyby to Šárka viděla taky! V takovém případě bych byl nejspíš mrtvý muž.