14. 11. 2018 | Ráno bylo mladé jako čerstvě vylíhlé kuře, když PrávěVstal a VšudeČmuch, náš syn Martin (2+ roku), nastoupil cestu bytového průzkumníka. Lezl do všeho, na co dosáhl. Co uchopil, to prozkoumal a když uměl, tak užil.
V šuplíku u mého lůžka našel sluneční brýle z minulého století. Kdo ví, kde se tam vzaly? TopGun masařky, brýle s tenkými obroučkami a velikými skly, na malém obličeji platily za obstojný celoobličejový UV kryt. Za brýlemi se daly skrýt nejen oči, ale také většina xichtových grimas. Tak byly brýle veliké!
Když tyto koláče protisluneční optiky naše ratolest zahákla za uši a poslala je na tvářičce do světa, mohl se přihlížející potrhat smíchy. Marťa v nich nasadil veledůležitý výraz, asi jako vládce světa utvrzený o své neomylnosti v oblasti designu a lidského vkusu a už-už se díval, jak s novým kukuč naložit, koho pohledem zotročit, jak si svět podmanit. Sice mu to dlouho nevydrželo, ale vychutnával si chvíle s brýlemi plnými doušky. Když mu po stopadesáté brýle sjely z jeho knoflíkově prťavého nosíku, TopGun parádu sbalil a šel si vydobít své místo na světě jinak a jinam.