Přerazil hlavou traverzu!

Pochopitelně se situace zvrtla. Také jezdec na motorce se zvrtl. Jeho bufet, tedy sedací část, v přírodovědných publikacích označovaný též jako zadek či hýždě, se smekl ze sedla stroje, tělo se sešinulo a hlava sebou majzla do řídítek. Prastará moudrost, že když se něco dělá, má se to dělat hlavou, byla bezezbytku naplněna. Řách! Řídítka nejsou zrovna nejměkčí. Koupilo to levé obočí. Všichni víme, že obočí je část lidského těla, kde není co zatnout a zpevnit, aby se náraz nějak zmírnil a že to pak hraje všemi barvami a dělá další divy, když to člověk do těchto míst koupí!

Takže Marťovi naběhlo obočí. Když jsem přišel z práce, měl to jakoby hlavou přerazil výhybkovou tyč, kolejnici, či dřevěný trám z věže kostela. Můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, přirovnávala Marťovu vizáž, tedy to, jak Marťa vypadal, k šampionovi utkání v boxu. Těžká váha. Boj bez rukavic. Marťa sice vypadal, že zápas vyhrál, ale že také něco koupil. Osobně mi Marťa připadal jako někdo, kdo ustál srážku s vlakem. Marťa sám si z opuchlého hledí, co se mu na tváři udělalo a připomínalo kšilt z kšiltovky, nic nedělal a trpělivě prožíval okamžiky svého prvního parádního móňa, monoklu a hematomu (výraz pro totéž). Odborné kruhy se přízemně drží označení podlitina.