29. 10. 2018 | PředSpanímJá a RádPijuMléko, náš syn Martin (2+ roku), mění pravidla obvyklého večerního rituálu. Myslím, že mne má za něco jako jukebox (čti džů-box)!
Jen co ten náš řapík vetkne dudlík falšky s večerním mlíčkem do pusinky, zanotuji písničku Slunce šlo spát za hromádku klád. Myslím, že se to jmenuje Mraveneček. Zpívám to Marťovi od nepaměti a pořád. Písničku jsme si všichni oblíbili. V klidovém režimu a pravidelné dechové frekvenci dozpívám přesně v okamžiku, kdy Marťa dopije lahev. Nikoliv však dnes.
První sloka byla teprve v ranném začátku, když tu plesk! Marťa mne vzal dlaní přes ruku. Žádná velká rána, avšak také nešlo o žádný náhodný úder. Podivil jsem se. Takový signál byl pro mne nový. Protože se nic dalšího nedělo, navázal jsem v písni a pokračoval. Pleskl! Aha, veličenstvu se nelíbí repertoár, napadlo mne. A vskutku! Když jsem přehodil na Halí, belí či Utíkej Káčo, utíkej, už mne mlékocuc netloukl!