13. 10. 2018 | RozumVHrsti a VímCoSTím, náš syn Martin (2+ roku), ze mně vymáčkl reakci oč nevhodnější, o to nezadržitelnější. To vám byla fakt pecka!
Každý muž to zná. Jakkoli tu svou ženušku, v tomto případě můj skvostný kvítek, ženu a panovnici Táňu, miluji, je její občasná zvuková produkce spíše jakýmsi bzučením, crčením a hlomozením. Je to souslednost zvuků, která svým průběhem ani nepřekvapuje, protože neústí k žádnému uchopitelnému závěru, ani netěší. Jde o cosi, co slábne s narůstající vzdáleností řečnice opuštějící scénu s vysokou fistulí na rtech. Prostě na vás žena mluví a přitom odchází kamsi pryč. Nakonec se dočkáte vyčinění, že jste ji nevyslechl, bez ohledu na to, že to bylo z fyzikálního hlediska nemožné. Některé přírodní zákony mezi mužem a ženou jsou smrtelně nemilosrdné.
Osobně jsem na vzdalující se Táňu pohlížel se zalíbením a láskou, kterou k ní chovám. Mám ji rád. Proto jsem si ji vzal. Lamentovala nad tím, co Marťa udělal, nebo neudělal. Prostě klasické trable s dítětem. Zná to celý svět. Jak tak prošla dveřmi od kuchyně a pořád trousila ty své proslovy, Marťa vstal, došel k těm dveřím a pevně je za odcházející mámou zavřel! S neskrývaným potěšením šel pokračovat v započaté činnosti. Myslím, že si zrovna řadil vláčky. Já myslel, že smíchy umřu!