05. 10. 2018 | České lesy praskaly ve švech z přemíry hub, jak jsme se dozvěděli z rozhlasu a televize. Když jsme se vypravili do lesa, nevycházeli jsme z údivu!
Sucho, sucho, prd, prd! Tak by se daly v kostce shrnout zážitky z naší letošní první houbařské výpravy. Vyrazili jsme na osvědčené místo v lese, na které jsme natrefili loni. Houbami se to tam tenkrát jen hemžilo a šlo o takzvanou bájnou houbařskou tutovku. Je to kus lesního porostu nedaleko od naší domovské vísky. Kromě všech výhod má toto místo i jednu nevýhodu. Je kousek od Prahy, a proto je tam třeba být první! Možná jsme i první byli.
Jenže v suchém lese nic neroste. Natož houby. Země pokrytá spadeným listím se obracela v prach při každém došlápnutí, jak bylo sucho. Ani hlína, když do ní člověk zavrtal prst, už vláhu pomalu neznala nejméně do hloubky 5cm! Naše houbařská naleziště, ty naše mykologické plantáže, zely prázdnotou jako vyprahlá poušť! Z hub bylo tedy doslova houby.
NaVýmolŠláp a SebouPlácl, náš syn Martin (2+ roku), uvítal výpravu na houby s nadšením. Pohybové aktivity v lesích má rád, protože mu množstvím padlých kmenů stromů, keřů a houští připomínají prolézačky na dětském hřišti. Jelikož šlo o polodenní výpravu, těšil se z přítomnosti výpravovového proviantu, tedy stravovacích pochutin. Ve svém ruksáčku je svědomitě nesl můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa. Je to dbalá a houževnatá MarťaRodička a máme ji za to rádi. Houbařsky naše výprava do lesa zcela utřela, avšak Marťa si přišel na své. Příště prý na houby půjde klidně zas!