04. 08. 2018 | DoBazénuCák a TempoDal, náš syn Martin (2+ roku), včera na návštěvě u kamaráda Tomáše ne a ne opustit zahradní bazén. Tolik se mu ve vodě líbilo, že jsem mu napustil jeho vlastní bazén u nás. Ale kampak s bazénem na Marťu!
Bazén splňoval všechna očekávání zahradního plavce, tj. dalo se v něm udělat tempo, ponořit hlavu pod vodu a hlaholit na ostatní členy rodiny, jak je to supr. Vzhledem k vysokým venkovním teplotám, které panovaly v posledních dnech, měl bazén přinést příjemnou úlevu všem, kdo se v něm smočil. Tělo chlazené v jeho vlnách slibovalo zvýšení pohybové aktivity, vitálně se ozdravilo a člověk tak nějak zase měl chuť žít. Někteří, co se na popisované změny k lepšímu těšili nejvíce, dokonce hovořili o maximálním obnovení životních funkcí, relaxaci, požitkářství a tak. Od bazénu se prostě očekávaly zázraky, které obecně umí jen živá voda. A to pouze v pohádkách. První den bazénářství na naší zahradě ale příliš mnoho požitku nepřinesl.
Čerstvě napuštěný bazén dýchal chladem horské bystřiny. Voda byla studená jako led. To víte, čerstvá voda. Kdo do ní vlezl, tomu se postavilo ochupení do pravého úhlu a s výkřikem Banzáááj se zasunulo dovnitř těla. Bodalo to jako tisíce jehel! Shodou okolností mi zrovna přivezl pošťák balík s novým neoprenem na potápění. To je něco jako svetr do vody a když to máte ve vodě na sobě, hřeje to. Bazén byl můj. Výhradně můj. Nikdo se nepřidal.