Všude sucho a on mokrý!


31. 07. 2018 | Kraj byl suchý jako troud. Letní vedra trvala už dost dlouho. Hlína se rozpadala na hrudky a ty na zrníčka písku, která občasný větřík odnášel v oblacích prachu. Prášilo se i od pusy, když se řeklo voda. A ten náš žolík se v takových podmínkách zadělal po kolena od bláta!

Neděle 15. 7. 2018. | Vyrazili jsme na odpolední túru ke Lhotce na Kokořínsku. StřídměŤapká, ale VšudeVleze, náš syn Martin (2+ roku), mi dnes na turistické výpravě dělal parťáka. Můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, zůstala doma, aby si odpočinula. Má toho poslední dobou hodně. Marťa se jako parťák nesmírně osvědčil. Poslouchal na slovo a v těžkém terénu bezvadně držel stopu, neskákal do strží, nečumákoval přes okraje prudkých srázů. Mrkal jsem na drát nad takovou součinností!

Zhoršilo se to až u kaluže. Našli jsme ji v nejnižším úseku údolíčka pod železničním náspem. Les tady byl temný a vlhký, navzdory suchu, které již týdny panuje. V brázdě po traktoru, který na cestě podle stop musel dělat pěkné alotrie, jak se to klikatilo, zůstala dlouhá kaluž vody. Šlo o nehybné řečiště, ve kerém mají bakterie přirozené podmínky na to, aby dorostly do patřičné velikosti, skočily na kolemjdoucí zvíře a zardousily ho! Marťa jim vlezl rovnou do talíře. Ani se nerozmýšlel a prostě do kaluže hupsl!

Jeho cílem bylo louži projít, to bylo jasně vidět hned od začátku. Bil se se svěřeným úkolem, jako Bivoj s kancem. Nebylo to těžké, ale šlo to. Na dně nepříliš vábně čpící stoky ho překvapilo bahno. Patřilo k těm hlubším. Dosáhlo mu až ke kolenům. Marťa se s ním chvíli měl co přetahovat o rovnováhu a nohy. Stálo ho to vizáž. Zaprasil se až po kolena. Vypadal jako čuně. Když ho bahno zlomyslně strhlo na stranu, ještě si do kaluže sedl! Kdo se díval, přišel si na své.

Když se Marťa s výrazem největší spokojenosti vyhrnul z louže ven, měl nohy až po kolena od bláta a na vycházkových sandálích koule bahna. Vypadalo to, že má holínky. Zůstal na to překvapeně hledět a ihned se pustil do očisty svým prstíkem šperháčkem. Je to kluk čistotná. Měl to tak na týden práce.

Jiný by spráskl ruce, má Táňa by zanotovala vysokánskou fistulí a les by se naplnil vřavou emocí. Já Marťu vzal, nahrubo jej zbavil bláta z topánek, postavil na cestu a řekl: "Žij!" Marťa utřel nos a vykročil dál vstříc novým zážitkům tak, jako to všichni pokrokoví členové našeho rodu dělají. Než jsme vyšli z údolí, bláto uschlo a opadalo. Zbyl po něm jen tento příběh. Tedy kromě toho, že sandály skončily doma v pračce...

K provozování tohoto webu jsou využívány takzvaná cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíš se způsobem, jakým je s cookies nakládáno. Další informace.