25. 07. 2018 | Pokoj tonul v záplavě nefalšované černi noci. Mohly za to venkovní rolety pokoje v haciendě tety Andy z Německa, které nepropouštěly ani foton světla, přestože venku byl den v plném proudu. Byly to dobré rolety. A v této temnotě začala mobilizace dětské postýlky.
DobřeSpal a JáUžVstávám, náš syn Martin (2+ roku), ukončil noční odpočinek, posbíral svých pět švestek, se kterýma v noci spí, tedy polštář, deku, dvě měkounké dečky, pár spinkáčků, jak říkáme plyšovým hračkám, a vyloupl se nad okraj svého lože. Bylo krátce po sedmé ranní. Tyčil se na temném pozadí pokoje jako osamělý stožár.
Když viděl, že je vzduch čistý, přehodil svých pět švestek přes okraj postkýlky. Žuchlo to na postel, u které jeho výjezdové lůžko stálo. Jako zkušený loupežník se pohotově přehoupl za svými hmotnými komoditami a několika plazivými tempy dokrauloval mezi mne a můj skvostný kvítek, ženu a panovnici Táňu. Chvíli dělal mrtvého brouka, tedy že jako spí, a pak nám všem začal den.