19. 07. 2018 | V brzkých ranních hodinách v době, kdy se lámala noc, probudil dům. Když se pak ráno dům budil do nového dne, ne a ne vstát!
VNociNespal a BamburčilVeTmě, náš syn Martin (2+ roku), si udělal v noci pohotovost. Nespal a dával to na vědomí všem, na koho si vzpomněl. Ondesl to můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa. Na mně si Marťa asi nevzpomněl. A dobře udělal.
Vše by se přešlo mávnutím rukou, kdyby zrovna to ráno neměl Marťa naplánovanou pravidelnou kontrolu u lékaře. Tam se chodí načas. Na to právě Marťa zrovna dvakrát nevypadal, protože ráno spal jako zabitý! Sebral jsem hrstku zkušeností z vojny a šel mu udělat ráno.
"Budíčééék!" provolával jsem jako osvobodil a vytláčel z Marťova dětského pokojíčku všechny charakteristické znaky noci. Rozhrnul jsem temné závěsy a proměnil noc v den, halekáním zrušil ticho a klid. Lehkým pošoupnutím Marťova dětského tělíčka jsem definitivně přerušil pupeční šňůru s říší snů a fantazie, postavil se doprostřed místnosti a zvesela zanotoval píseň: Je ráno. Pěje se tam, že se posluchač má vzbudit a kouknout se ven, že je prý ráno.
Jako osiřený stoják uprostřed místnosti jsem nezůstal nějak zvlášť dlouho. Marťa se vlivlem mého humbuku chvíli válel a převaloval, mnul si oči a snažil se přežít útrapy, kterými jsem ho zahrnoval. Vypadal jako uzlíček nevrlosti či malý bouřkový mrak, který může co neviděl blýsknout bleskem a zahřímat. Nakonec Marťa vstal z postele, domašíroval ke mně a významně mne plácl oběma rukama do stehen. To bylo jasné znamení, že toho, co právě dělám, mám nechat. Laskavě nechat! Podobně se zaklapává chrčící budík. Nato se Marťa otočil, vrátil se na postel a zaujal polohu blaženě ležícího rekreanta, kterého čeká ještě jeden šlofík.