13. 07. 2018 | Pouze místa, která jsou na úplně jiné planetě, jsou našemu řapíkovi bezpečně zapovězena.
Tak, jak nemá náš prvorozený syn Martin (2+ roku) doporučeno chodit do skleníku, tak se v něm promenáduje, jakoby mu to tam patřilo. A protože je to tvor učenlivý, který nekecá a dělá, bylo nabíledni, že to tam jednoho dne pěkně vyplení. A ten den přišel právě dnes!
Jeho stín se mihl mezi bujnou květenou ve skleníku. Byl to stín smrti. Něco jako když zakrouží sup nad vyprahlou pouští. A už to naše děťátko ratolátko běží ze skleníku, v rukou třímá svůj úlovek. Kedlubnu! A velikou! A světe div se, měl ji již očištěnou od dlouhých listů! No hrome, to jsem tedy zíral, protože Marťu ještě nikdo čistit kedlubnu od listoví neučil! A zíral jsem ještě více, když chudáka kedlubnu Marťa s jeho charakteristickým výkřikem: "E-e-e!" hodil do bazénku. Tááák, a byl spokojen jako prase!