11. 07. 2018 | Vzal západní pobřeží pod vyvýšeninou Horka na Vranovské přehradě útokem! Bez ohledu na teplotu a kvalitu vody v zátoce, plaval na druhý břeh.
Na rodinné sešlosti v kempu Bítov odcachtal vodomil, přezdívaný RybíPloutev a ŽabíKop, náš syn Martin (2+ roku), daleko od břehu až tam, kde v hluboké vodě ani prstíčkem u nohy na dno nedosáhl. Bezpečně zaklesnut do nafukovacího kruhu, lidově zvaného duše, si formou křečovitých kopů a mrsků, které se stále častěji stávaly plynulými, poplavával kolem. Ve tváři se mu zrcadlil nefalšovaný pocit štěstí!
Plavecký zápal rodinného ratolátka musel planout jako výheň pece z oceláren, protože voda nebyla nejteplejší, a přesto si v ní Marťa lebedil! Dokonce chvíli drkotal zubama, jak jej chlad vody zchladil. Leč Marťa nedbal a plaval. Když jsem jej zachytil, že půjdeme na chvíli ven z vody tam, na sluncem vyhřátou písčitou pláž, abychom se ohřáli, plaval dál. Plaval, i když jsem jej dávno zvedl nad vodu. Je to nezmar! On by tu přehradu celičkou snad i přeplaval!