Džoganec

Voda přehrady Bítov, v západní zátoce u vyvýšeniny zvané Horka, byla určena výhradně zarytým vodomilům. Žabinec v rozkvětu, chlad vodního světa a studené bahýnko na dně, které se protláčelo mezi prsty u nohou je komoditou doceňovanou ve značně úzkých kruzích. Řáchal jsem se ve vodě spolu s naším řapíkem Marťou (2+ roku), cachtali jsme se svorně a spokojeně a jistě bychom se cachtali blaženě dál, kdyby nepřilétla ta pitomá včela Běla.

Se zalíbením mi sedla na spodní okraj plavek. Občas jsem tam zavadil loktem, což bylo nejspíš to, co ji vyvedlo z míry. Pekelně se naštvala, ztratila hlavu a naprala do mne to své žihadélko! Mám to ale štěstí! Ani to moc nebolelo, ale rozhodně to naštvalo. Kdejaká havěť si o mne otře zadnici a já jsem pak od džoganců flekatý jak srandovní obrázek! Kdy to vlastně bylo naposled, kdy mne před tím píchla včela? Nebyl jsem ještě dítě?