10. 06. 2018 | Krutihlav Všesměrový, z povolání diktátor, náš syn Martin (2+ roku), si nebezpečně rychle osvojil základní gesta pro vedení rodu. Je naším pánem, s námi je ámen!
Turistikovali jsme se s Marťou a mým skvostným kvítkem, ženou a panovnicí Táňou, po klánovických lesích kousek za Prahou. Překrásné místo na vycházku, jen tak mimochodem. Já dělal koně, Marťa mi seděl za krkem a Táňa cupitala za námi. Byl to obraz maželského svazku dobrodruha s princeznou, kde dítě požívá výsad obojího. Vše šlo špičkově, dokud mi Marťa nepřipomenul, kdo vlastně velí!
Zničhonic mi přikryl oči rukama. Pro mne nastala tma jako v pytli. Pochopil jsem, byla to Marťova odplata za to, že jsem již notnou chvíli nijak nereagoval na všechny jeho signály, abych zatočil. Marťa nemá rád, když se mu odpírá pozornosti, takže to, co následovalo, jsem si nedal za rámeček!
Cokoliv to, co mi píchl do nosní dírky, bylo dlouhé a děsně výkonné. Měl jsem pocit, že mi nozdru přetáhl přes hlavu. Bolest, kterou to způsobilo, v kombinaci se zatemněným hledím, ze mne udělaly beránka tak poslušného, že to svět neviděl! Než bys řekl švec, proběhl jsem takovými houštinami a hvozdy, že se mi o něčem podobném nezdálo. Marťa, pochopitelně, hořel neskonalým potěšením, protože mohl-li kdy mluvit o absolutní nadvládě nad rodem, pak to bylo právě v té chvíli!