21. 05. 2018 | Naše královská svrchovanost, radost všehomíra, ochuravěla. Mocné kouzlo proměnilo bohatýra v hadrovou panenku a smýkalo s ní do všech zákoutí temnoty.
Na našeho synečka Martina (2+ roku) si přes noc zasedlo samo Peklo. Oudečky tvorečka zvláčněly, mysl se zastřela, tělo se odevzdalo napospas všemu, co jej uchvátilo. Protože jsme netušili, co Marťou lomcuje a co jej souží a ani sám nám to říci ještě nedovedl, byli jsme v rozpacích. S citem všeumělů a průkopníků prvorodičství jsme s mým skvostným kvítkem, ženou a panovnicí Táňou, vyšli vstříc zákeřnostem světa tam, do útoku proti neznámému.
Ve chvílích nejtěžších Marťa čpěl jako stokrát uzené dřevo pokaděné Alibabou a čtyřiceti loupežníky. Jestli jsem někdy dříve nad obsahem jeho plenky přivíral oči smradem, tak teď to teprve bylo opravdové! Marťa přijímal jen tekutiny. Ty v sobě chvíli ohříval, a pak se to stejnou cestou poroučelo ven. Naordinovali jsme mu celý den sledování pohádek v televizi. Měl výdrž jako já, když se dívám na film - co chvíli usnul spánkem bohatýra. Děti by neměly stonat. Kde se na splnění tohoto přání stojí řada, he?