Nedostupná Milešovka

Nejvyšší hora Českého Středohoří, Milešovka, je černou poskvrnkou seznamu úspěšně dosažených vrcholů světa našeho rodu. Je to dva roky nazpět, co jsme na horu vystoupali vůbec poprvé. Namísto dalekých výhledů na zemi českou, zemi rodnou, kde v záři slunečních paprsků bují a zurčí vše, co může doma Čech mít rád, byla ale jen husto-hustá, neproniknutelná, studeno-bílá mlha! To je něco, jako když vůbec nikam nevylezete.

Říkal jsem si, že nemůže být nic horšího než mlha a neohroženě uspořádal na Milešovku další, v pořadí druhou výpravu. Ráno onoho klíčového dne (dnes) jsem už rovnou z postele zasouval nohu do pohorky všudebylky, když tu mne jako rána lopatou přes hlavici makovici zasáhla zpráva, že rodinný manchaft není v cajku a že se tedy nikam nejede. Naše rodinné robátko ratolátko, dnes přezdívaný CoMěl a ToVyblil, Marťa (2+ roku), vypadal, jakoby Milešovku právě vyběhl! Výstup na horu byl bezeslov zrušen tak automaticky, jakoby nikdy ani plánovaný nebyl! Horo, horo, můžeš zdrhat, můžeš se skrývat, ale nakonec, jednoho krásného, letošního neutečeš!