02. 03. 2018 | Když noc padne na kraj kolem a promrzlá žlůva (nějaký pták) zalézá do nejniternějšího nitra svého hnízda, náš Marťa (1.5+ roku) se objímá s příbuznými a jde také nakutě.
Melodickým hlasem, hraným sopránem, přirozeným basem jsem Marťovi přečetl další pohádku na dobrou noc. Není tajemstvím, že si čtení pohádek vychutnávám a uchvácen dějem často prožívám pohádku takovým způsobem, že se u toho nedá usnout, natož spát!
Marťa pak na můj skvostný kvítek, ženu a panovnici Táňu, a mne, pohlíží z pod těžkých očních víček a z posledních sil natahuje ruce, aby nás mohl oba obejmout. Bezpochyby je to poděkování za všechno, co jsme pro něj za celý den udělali dobrého. Pak, nadmíru spokojen, se nahne, jakoby mi chtěl vyskočit z náruče. Tím naznačuje, že je jeho výsost spokojena se svým bytím a že se poroučí dolů do postýlky, do peřin a svých snů. Když ho odevzdávám slastnému spánku, pociťuji vám takové zadostiučinění, že se to ani popsat nedá!